River Adventure – o zážitcích z loňska a těšení se na další kurz

Rozhovor s Karlem Šteflem (Charliem), šéfem kurzu

Charlie, proč sis vybral dělat zrovna River Adventure? Co tě na tom lákalo?

Protože mám rád bytí v přírodě obecně… Baví mě putování, které přináší překvapení, nesnáze a jejich překonávání. A naplňuje mě, když při tom mohu někomu pomáhat se to učit. V zimě proto dělám kurz Winter Challenge a v létě právě kurz River Adventure.

 

 

Kurz je na Ploučnici – co se ti na ní nejvíce líbilo?

Ploučnice je malá a půvabná říčka. S místy opravdu nádherným okolím. Je málo vodácky navštěvovaná a místy velmi divoká – především okolní zelení. Vyžaduje pozornost (není to po většinu plavby na dlouhé soulodění) a pomáhá rozvíjet dovednost řídit loď. Zároveň není nebezpečná a nebojím se, že by se někdo mohl utopit.

Kolik lodí se “cvaklo”? Jak to zvládli?

Za celou plavbu se cvakly nechtěně myslím 3 posádky (možná 4). Všechno jsme pochytali, mimo jeden případ ani nenateklo do barelu a nebylo tolik sušení. Tedy nic vážného.

Jak se ti spolupracovalo s Anežkou?  V čem vidíš její hlavní přínos do kurzu? 

Anežka je praktická, nicméně velmi ženská bytost, která mě v lecčem doplňuje. Na kurz přinesla mindfulness a vnitřní svět. Hodně se od ní učím.

 

 

Je nějaký program také na souši? Kolik procent asi? A na co je zaměřený?

Když to vezmeme poměrově, tak třetinu času na kurzu prospíme (skoro 8 hodin denně), menší třetinu strávíme na vodě (nikoli však každý den) a větší třetinu na souši. Minimálně polovinu z toho času na souši je třeba věnovat sebe-obsluze … táboření, vaření, úklid, psaní deníku, atd… No a druhá polovina je většinou povídání, sdílení, reflexe. Pak také mindfulness, párkrát třeba i jóga. No a také tam máme 3-4 čistě zážitkové programy. Noční s atmosférou, denní sportovně-outdoorově-týmové… No a víc nebudu prozrazovat :-).

Budou letos v kurzu nějaké změny? Co určitě musí zůstat? 

Změn bude málo. Trasa je daná řekou. Cíle zůstávají. Chtěli bychom jít o něco více do hloubky a to především zvýšením času na psaní deníků a práci sami se se sebou. Už víme, co nám zabere kolik času, a tak můžeme lépe plánovat. Většina velkých programů zůstane, maximálně je drobně upravíme, aby lépe plnily naše cíle.

Prý vyšel o kurzu i článek i v místních novinách… 

Ano – spolupracujeme s místostarostou v České Lípě, který nás v novinách pochválil :-). Uklízeli jsme totiž řeku na čtyřkilometrovém úseku před městem. Úklid to byl velmi úspěšný. Mimo několik naplněných pytlů jsme dovezli i 2 obrovské pneumatiky, které celou plavbu udělaly velmi zajímavou :-).

 

 

Co jinak myslíš, že to nejvíc přineslo loňským účastníkům? Co si nejvíce cenili?

Zjištění, že když něco chtějí, a když do něčeho vloží patřičnou energii, tak to mohou zvládnout. Na řece i při programu kolem vody jsme naráželi na spoustu překážek. A se všemi jsme se nakonec dokázali poprat. Účastníci odjížděli namotivovaní poprat se s překážkami i ve svém “běžném životě”.

Jaká je práce s touhle věkovou skupinou (18-26 let)? Jací pro tebe byli?

Pro mě je to velmi “tvárný” věk, ve kterém při volbě respektujícího a partnerského přístupu můžete hodně ovlivnit. Můžete být jistým vzorem a ukazovat napodobitelné hodnoty, či vzorce chování. Mám tuto práci velmi rád.

Máš nějaký silný moment, zážitek, který by se dal sdílet?

Mám silný zážitek z místa noclehu po první plavbě. Byli jsme v blízkosti Hradčanského letiště a navštívili jsme areál opuštěných ubytovacích zařízení. Je to místo jak vystřižené z hororu. Ve dne to tam bylo strašidelné a v noci tím tuplem. Tam jsme realizovali program :-).

Na co se těšíš letos, až bude kurz? 

Na vodu, na stromy, na slunce a nebe. Na jehličí, na nafukovačku a spacák, do kterých ulehnu po dobře odvedeném dni. Na účastníky, kteří dají kurzu osobitou šťávu. Na Ážu a na to, jak si budeme na vodě povídat. Na servis od Lukáše, který nám vše doveze a navaří…

Prostě se těším. Moc.

 

 

Co když se někdo na lodi necítí úplně komfortně? Je ta řeka náročná?

Řeka v prostřední části náročná je (především díky tomu, že je úzká, neustále meandruje, a když to nevytočíte, skončíte ve vrbičkách, kopřivách, maliní či ostružiní :-). To ale není úplně na začátku kurzu. V tu dobu jsou již všichni rozpádlovaní z Hamerského jezera a máme za sebou relativně rovné a klidné úseky kolem Mimoně. Další věcí je, že si vždy můžete vybrat kormidelníka – dvojice na lodích průběžně střídáme, a pak si již sami vybírají, kdo bude řídit … kdo se necítí – může zůstat na háčku :-).

Jak bys srovnal fungování skupiny účastníků na začátku a pak na konci?

Myslím, že to byl “standardní vývoj”. Na začátku jako parta jednotlivců, co se rozkoukává. Na konci jako propojený spletenec vztahů lidí, kteří myslí na druhé a jsou nápomocni tam, kde je to třeba. Věřím, že i po kurzu zůstali někteří v kontaktu.

To zní krásně, tak ať se to povede i letos! 

Další informace a přihlášky na: outwardbound.cz/expedice

Rozhovor sestavila Světlana Vaštová, květen 2020