Náš tým instruktorů v Outward Bound Campy
Profesionálové s mnoha zkušenostmi

Jana Haková

Od roku 2001 jsem členka Prázdninové školy Lipnice, kde realizuji široké spektrum zážitkových a metodických kurzů. Jsem také autorkou kurzu pro rodiče a děti – Hraničáři, který propojuje pobyt v přírodě a jemné ctnosti. S kurzem Život je gotickej pes jsem prošla čtyřikrát kus zimní Altaje. Jako spoluautorka jsem se podílela na vzniku Instruktorského slabikáře (2016, 2023). Významně se podílím také na rozvoji expedičních projektů Outward Bound pro základní a střední školy. Vytvořila jsem a vedu projekt Výchova ke ctnostem. Absolvovala jsem magisterské studium Dramatické výchovy na DIFA JAMU v Brně. A hlavně jsem máma tří skvělých dětí, které mě inspirují k velkým projektům.

MirEK Hanuš

Narodil jsem se v Zábřehu na Moravě. Oblíbeným sportem pro mě byl a je běh na lyžích. S přibývajícím věkem si člověk uvědomuje, jak materiální blahobyt, nedostatek fyzického pohybu, virtualita vztahů, neustálá změna všeho, co se kolem v naší společnosti děje, může člověka jednoduše pohltit, dezorientovat a rozkolísat. Pro sebe mám na to lék v zimních projektech a pobytem v přírodě. Při pobytu v zimní přírodě má člověk tělesný pohyb, o kterém se mu nesnilo. Vystavení se nejistotám počasí a nepohodlí zimní přírody s dočasně akceptovanou dobrovolnou skromností dokáže udělat s člověkem zázraky.

Jak odpovědné je předávat zkušenosti dětem a mládeži! Zasít v nich dobré návyky, inspirovat, aby v dnešním světě vyrostly v odolné osobnosti samostatně schopné odpovědně myslet a jednat. V Prázdninovce jsem od roku 1991 a mám za sebou velkou řadu projektů v našich horách, na Slovensku, Altaji, Laponsku nebo Islandu. Jsem táta od 3 dětí (22,20,16 roků).

Pracuji ve společnosti Mikenopa a.s., která se v 85 zemích Evropy, Afriky a Středního Východu se staráme o hotelové klienty.

Martin Pokorný

Jedinečné místo, kde jsem šťastný, je příroda a zvláště hory. Díky dobrodružství tam mají lidé k sobě mnohem blíž. Důvěřují si, podporují se a posilují vztahy. Po 11 letech v čele skautského oddílu a šesti letech v týmech kurzů PŠL, školních expedic a loňském premiérovém OB campu se tento dojem už dávno změnil v jistotu.
Mým největší pokladem je moje skvělá rodina . žena a tři děti. Nejblíže jsme si stále v přírodě. Profesně řídím výrobu bankomatových trezorů. Dělám hudbu, věnuji se mnoha sportům. Stejně tak rád vařím, soustružím dřevo a hraji si vnukem.
Na OB campu každý z nás píše jedinečný příběh. A já se těším na ten svůj i na ten váš.

Alena Herajn

Pocházím z Mladé Boleslavi a dětství jsem prožila s Českém Ráji. Moje záliba k šití mě přivedla do Liberce, kde jsem zůstala a zamilovala si Jizerky. Jsem textilní inženýrka, kterou baví šít pořád něco nového. Zjistila jsem, že mě baví své zkušenosti předávat dál. A tak už pár let pořádám kurzy šití pro děti i dospělé. Jsem mámou 3 dětí. Všechny prošly lesní školkou, kde v současné době pracuji jako pedagog. Dodělávám si k tomu i pedagogické vzdělání. Dále mě naplňuje pobyt v přírodě a s dětmi je to ještě zajímavější než když je tam člověk sám. Když jsem začínala dělat kurzy tak jsem se seznámila s Prázdninovkou skrze Metodický kurz zážitkové pedagogiky. Pak jsem se synem zúčastnila Hraničářského kurzu. Když přišla výzva ušít stan pro zimní expedici na Sibiř, tak jsem neváhala a šla do toho. Díky tomu jsem sama poznala krásu putování zimní krajinou a jako účastník kurzu Život je gotickej pes byla na Altaji a v Laponsku. Loni jsem byla součástí týmu OB při zimním putování s dětmi po Beskydech.

Honza Waleczko

Donedávna jsem působil jako pracovník v sociálních službách, který se staral o lidi s těžkou poruchou autistického spektra. Touha vést lidi k rozvoji kompetencí, pocitu životního naplnění a zapadání do správných kolektivů mě nyní vede ke studiu a výcvikům v oblasti psychoterapie a lektorství zážitkové pedagogiky, když se zrovna nevláčím s těžkým kulometem jako armádní záložák. Ve volném čase se snažím rozvíjet na prknech improvizačního divadla, hraním na kytaru a zpěvem, či při snaze zůstat při vědomí a nenechat si zlomit zbytečné množství kostí během cvičení brazilského jiu-jitsu.

ELIŠKA KÁŇOVÁ

Vyrostla jsem pod horami ve Frenštátě pod Radhoštěm, ale momentálně bydlím v Brně, kde studuji a pracuji v Lesní mateřské škole Mariánka. Baví mě objevovat nová místa a zkoušet nové věci. Ráda kreslím, hraju, zpívám a chodím za kulturou. Hlavou si nejčastěji pročistím plaváním, na kole, při boulderingu nebo procházce lesem. Nepohrdnu dobrou kávou v ještě lepší společnosti a večery mám nejraději prozpívané u kytary a vonné kouřem z ohně. Mojí srdcovkou je oddíl Artušovci, se kterým už roky jezdím nejen v létě tvořit nezapomenutelné zážitky a dlouholetá přátelství do přírody. Jsem součástí týmu v různých rolích – jako vedoucí, kytaristka, zdravotník, kuchyňový pomocník, hlavní organizátor a hlavně srdcař. Dělat akce pro děti v přírodě, kde jsme spolu tady a teď, bez mobilů a ruchu moderního světa, mi dává velký smysl. Učíme se nové věci, tvoříme přátelství na celý život a já se tomu věnuji, jak jen mohu. Těším se, že se letos potkáme na OB campu!

MAREK POKORNÝ

Pohyb, příroda a práce s lidmi jsou pro mě životní vášní. Více než deset let jsem se věnoval basketbalu, kde jsem si osvojil týmového ducha a vytrvalost.
Stejně důležitou součástí mého života je skauting – od dětství mě učil samostatnosti a spolupráci, později jsem vedl družinku a až donedávna jsem jezdil jako vedoucí na skautské tábory a křesťanského klubu.
Hory jsou mým druhým domovem – strávil jsem přes půl roku v Alpách jako pracovník na horských chatách a vím, jaké to je spoléhat se jen na sebe a své parťáky v přírodě.
Mám za sebou akreditovaný kurz Respektovat a být respektován, který mě naučil, jak vést a podporovat druhé s respektem a porozuměním.
Nyní studuji sociální práci, protože chci pomáhat lidem znovu najít své místo ve společnosti – ať už v přírodě, v týmu nebo v každodenním životě.

MARIE POKORNÁ (Majka)

Mou celoživotní vášní jsou děti. Jejich kouzlo mě vždy přitahovalo více než biochemie, kterou jsem vystudovala a je mou profesí. Trávit čas s dětmi mě naplňuje. V mládí jsem s nimi prožila 11 let ve Skautu, převážně u malých kluků. Často jsem se cítila spíš jako jejich máma. Nyní přes 20 let pracuji jako vedoucí v křesťanském klubu, a také každé léto na táboře. Mé tři dospělé děti jsou pro mě darem. S mým mužem jsme jim pomáhali objevovat a rozvíjet jejich obdarování a nastavovat hranice. Zároveň jsme se od nich stále učili a učíme. K životu, vedle blízkých vztahů v rodině, potřebuji častý sport a také přírodu. Miluji hory, obzvlášť ty vysoké ve mně vzbuzují úctu a pocit krásy a svobody. OB kemp je pro mě příležitost dát kousek sebe dětem a také od nich načerpat.

Adéla Bonser (Adys)

Jsem z Brna, kde od roku 2017 pracuji v International School of Brno mimo jiné jako koordinátor programu Ceny vévody z Edinburghu (DofE). Kromě středoškolských expedic v rámci DofE jezdíme s dětmi z prvního druhého stupně na puťáky v rámci Adventure clubu.

Mojí srdeční záležitostí je Volnočasový klub Mravenci A-tom, který jsme s kamarády v roce 2009 obnovili, a který už skoro 10 let s hrdostí vedu. S Mravenci pravidelně pořádáme jak letní tábory, tak výpravy přes rok.

Když mi zbyde nějaký volný čas, nejraději ho trávím okolo ohně nebo na horách. Miluju lyžování, skialp a snowboarding, hoola hooping, mimo zimu horské kolo; každopádně nikdy nesmí chybět spousta dobrého jídla.

Lenka Uhříčková

Pocházím z Brna. Byla jsem vychována na táborech, dovolenými pod stanem, s batohem na zádech a pohorkami na nohou. Díky třídní paní učitelce z waldorfské ZŠ jsem pohorky a batoh nosila i přes školní rok. Od té doby vím, že na výlet jedině s čelovkou, že puchýře se zahojí, bolest svalů přejde, ale společné zážitky, kdy jsme se o sebe museli se spolužáky navzájem postarat, nás jako třídu budou spojovat navždy.
Miluji tanec a pohyb všeho druhu. Jednou z věcí, které neodmítám, je večer s hraním a zpíváním u ohně. Tyto chvíle mě dokážou dostat do světa mimo čas a prostor, který ráda sdílím s ostatními lidmi.
V současné době svou pozornost věnuji studiu speciální pedagogiky se zaměřením na dramaterapii a hledám, jak všechny své zájmy, kterých není málo, skloubit do jednoho života.

Richard Janošík (ríša)

Doma mi říkají Ríša. Stále se cítím jako kluk, leč přibývá důkazů, že už jim nejsem.

Mám hodně rád hry. Deskové, karetní, slovní, sportovní… Mám také rád pohyb. Dobře se mi přemýšlí, když jdu, běžím nebo šlapu na kole a udržuje mě to v kondici. Potřebuji mít dost sil na své 3 děti a kdyby byl nějaký náročný zásah v práci. Živím se jako hasič.

Nejraději trávím čas na chatě. Baví mě chodit do lesa na dřevo, ke studánce pro vodu a večer se koupat v rybníce. Vše je zdarma jen za trochu poctivého úsilí a to mi dělá radost.

Martina Turečková, roz. Kamenská

Jsou mi sympatická hesla: “Cestu buďto najdu nebo udělám” a “V jednoduchosti je krása”.

Narodila jsem se v Brně a vychovaly mě “kodovky” – Knihy odvahy a dobrodružství, KOD. Za jejich čtení pod peřinou s baterkou v ruce jsem opakovaně dostávala zaracha. Život mi změnila chemikářka Růžena – od 6. třídy nás na školní výlety brávala na přechody českých pohoří. V osmičce jsme na kolech jeli do kempu do Jedovnic, a ona, těsně před důchodem, nám dělala doprovodné vozidlo svým Trabantem. Na gymnáziu jsem začala zpívat ve sboru. Mezi studia na VŠ (Muzeologická biologie) jsem si vsunula druhou maturitu – Výtvarné zpracování kovů, obor umělecký kovář. V roce 1999 jsem se stala elévem Prázdninové školy Lipnice, v roce 2005 jejím instruktorem měsíčním autorským kurzem “Buen Camino” – novým formátem skupinové pouti, ne křesťanské a ne bez křesťanů.  Na kurzu PŠL Život je gotickej pes v roce 2003-4 jsme se seznámili s mým mužem Alešem a máme dvě dcery Ladu (2008) a Inu (2010). Jako “Rod od soutoku” jsme se stali součástí Ligy lesní moudrosti. Žijeme v Ivančicích. Zde jsem v roce 2009  spoluvysadila Stromokruh Evropy a v roce 2010 spoluzaložila lesní školku “Za humny”, kterou dodnes držím jako celek, a dva dny v týdnu jsem přímo k dispozici dětem jako průvodce. Kovářskému řemeslu se věnuji jako potulná kováŕka – se svojí šlapací polní výhní můžu kovat na palouce v lese, na říčním ostrůvku i v moři. Realizuji výtvarná díla přímo v terénu či kryju záda těm, kteří si toto řemeslo chtějí zkusit. Do života mi nedávno staronově vstoupilo i mé diplomové řemeslo – pro ChKO Pálava jsem pro nově budovanou expozici “House of Nature” v Dolních Věstonicích odlívala asi 50 květin do čiré polyesterové pryskyřice. Miluju pomalý čas táboření, toulání se po horách, přírodní sporty ( horské kolo, snowboard, běžky), jógu, hraní na cello a dělení se o dobrý věci.

“Přijeď. Jsi člověk jako každý jiný, vyjímečný. Ukážeme Ti jedno místo, o které se budeš moct vždycky opřít.”

Pavlína Zimmermannová

Josef Marada

Olga Šnuderl (Oli)

Jitka Novotná

Michael Krejčí

Jsem rodilý Ostravák studující Rekreologii v Olomouci. Celý život působím ve skautu, kde jsem si vytvořil silný vztah k přírodě. 
Nejraději mám vysokohorskou turistiku a divočinu. Baví mě, když se pohybuji někde, kde jsou co nejmenší známky lidské přítomnosti. 
Když zrovna někde nechodím na horách, tak se věnuji hudbě, hraním na kytaru nebo jiné nástroje a tvorbou vlastní hudby.

Přivydělávám si brigádou v Hudy sportu Olomouc, kde mám možnost lidem nadšeným do turistiky, lezení apod. poradit s vybavením a pobavit se o jejich cestách, což je docela „dream job“. Druhým přivýdělkem ke škole je moje lektorování ve firmě Tokaheya s. r. o., kde dělám všechno možné od teambuildingů přes workshopy až po školy přírodě.

Jsem toho názoru, že výchova a pobyt v přírodě je zásadní pro zdravý rozvoj člověka v jakémkoliv věku a pozitivně působí na hromadu faktorů jako třeba wellbeing až po fyzickou i psychickou odolnost, dává mi proto smysl se podílet na projektech, které tomu napomáhají.