Náš tým instruktorů v Outward Bound Camps
Profesionálové s mnoha zkušenostmi

Jana Haková

Od roku 2001 jsem členka Prázdninové školy Lipnice, kde realizuji široké spektrum zážitkových a metodických kurzů. Jsem také autorkou kurzu pro rodiče a děti – Hraničáři, který propojuje pobyt v přírodě a jemné ctnosti. S kurzem Život je gotickej pes jsem prošla čtyřikrát kus zimní Altaje. Jako spoluautorka jsem se podílela na vzniku Instruktorského slabikáře (2016, 2023). Významně se podílím také na rozvoji expedičních projektů Outward Bound pro základní a střední školy. Vytvořila jsem a vedu projekt Výchova ke ctnostem. Absolvovala jsem magisterské studium Dramatické výchovy na DIFA JAMU v Brně. A hlavně jsem máma tří skvělých dětí, které mě inspirují k velkým projektům.

Lucie Chudějová

Jsem hrdou maminkou patnáctiletého syna a třináctileté dcery. Svou profesí jsem učitelka, trenérka tenisu, asistentka krasobruslení a instruktor v Prázdninovce. Narodila jsem se v Olomouci, v současnosti žiji na Šumpersku ve vesnici s výhledem na Praděd. Studovala jsem Fakultu tělesné kultury Univerzity Palackého obor Rekreologie a Pedagogické studium pro učitele II. stupně ZŠ a SŠ na Ostravské Univerzitě v rámci celoživotního vzdělávání.

Do Prázdninovky jsme poprvé nahlédla v roce 2001 díky kurzu Život je gotickej pes, a postupem času si čím dál intenzivněji uvědomovala sílu moudra: „Jistým bodem počínaje, není již návratu. Toho bodu je třeba dosáhnout.“ Franz Kafka.

Zajímá mě, baví a dává mi smysl propojování formálního a neformálního vzdělávání, učení se zážitkem, pobyt v přírodě spojený s dobrodružstvím a dalšími velkými tématy, které se nejen dětem, ale i dospělým v realitě přírodního prostředí otevírají. Školní expedice a Outward Bound Camps jsou pro mne příležitostí, jak naplňovat poslání důležitosti bytí v přírodě a předávat ho dál.

MirEK Hanuš

Narodil jsem se v Zábřehu na Moravě. Oblíbeným sportem pro mě byl a je běh na lyžích.

S přibývajícím věkem si člověk uvědomuje, jak materiální blahobyt, nedostatek fyzického pohybu, virtualita vztahů, neustálá změna všeho, co se kolem v naší společnosti děje, může člověka jednoduše pohltit, dezorientovat a rozkolísat. Pro sebe mám na to lék v zimních projektech a pobytem v přírodě. Při pobytu v zimní přírodě má člověk tělesný pohyb, o kterém se mu nesnilo. Vystavení se nejistotám počasí a nepohodlí zimní přírody s dočasně akceptovanou dobrovolnou skromností dokáže udělat s člověkem zázraky.

Jak odpovědné je předávat zkušenosti dětem a mládeži! Zasít v nich dobré návyky, inspirovat, aby v dnešním světě vyrostly v odolné osobnosti samostatně schopné odpovědně myslet a jednat. V Prázdninovce jsem od roku 1991 a mám za sebou velkou řadu projektů v našich horách, na Slovensku, Altaji, Laponsku nebo Islandu.

Jonáš Junek

Jsem kluk z malé rodinné farmy v západních Čechách studující v Olomouci, kterému k zabavení na několik hodin stačí jeden míč a branka. Jsem ukecaný, společenský snílek, který si však mile rád někam zaleze s knížkou nebo sám projde po lese.

Na kempu nebo expedici mám nejradši to, že nejdůležitější úkoly každého dne jsou: najíst se, dojít si na záchod a dobře se vyspat. Čas bez starostí dnešního uspěchaného světa bych přál zažít každému.

Adéla Bonser (Adys)

Jsem z Brna, kde od roku 2017 pracuji v International School of Brno mimo jiné jako koordinátor programu Ceny vévody z Edinburghu (DofE). Kromě středoškolských expedic v rámci DofE jezdíme s dětmi z prvního druhého stupně na puťáky v rámci Adventure clubu.

Mojí srdeční záležitostí je Volnočasový klub Mravenci A-tom, který jsme s kamarády v roce 2009 obnovili, a který už skoro 10 let s hrdostí vedu. S Mravenci pravidelně pořádáme jak letní tábory, tak výpravy přes rok.

Když mi zbyde nějaký volný čas, nejraději ho trávím okolo ohně nebo na horách. Miluju lyžování, skialp a snowboarding, hoola hooping, mimo zimu horské kolo; každopádně nikdy nesmí chybět spousta dobrého jídla.

Martin Pokorný

Je mnoho míst, kde jsem šťastný. Jedno z nich je příroda a zvláště hory. Díky dobrodružství tam mají lidé k sobě mnohem blíž. Snad i proto jsou mi skauting a prázdninovka jako šité na míru. To druhé je domov.

Mám skvělé tři děti a ženu. A ta největší propojení máme právě z přírody. Vyrábím trezory, dělám hudbu, věnuji se mnoha sportům. Stejně tak rád vařím, soustružím dřevo a hraji si vnukem.

Až se mě zima zeptá, co jsi dělal v létě, jen ukážu do přírody.

Lenka Uhříčková

Pocházím z Brna. Byla jsem vychována na táborech, dovolenými pod stanem, s batohem na zádech a pohorkami na nohou. Díky třídní paní učitelce z waldorfské ZŠ jsem pohorky a batoh nosila i přes školní rok. Od té doby vím, že na výlet jedině s čelovkou, že puchýře se zahojí, bolest svalů přejde, ale společné zážitky, kdy jsme se o sebe museli se spolužáky navzájem postarat, nás jako třídu budou spojovat navždy.
Miluji tanec a pohyb všeho druhu. Jednou z věcí, které neodmítám, je večer s hraním a zpíváním u ohně. Tyto chvíle mě dokážou dostat do světa mimo čas a prostor, který ráda sdílím s ostatními lidmi.
V současné době svou pozornost věnuji studiu speciální pedagogiky se zaměřením na dramaterapii a hledám, jak všechny své zájmy, kterých není málo, skloubit do jednoho života.

Richard Janošík (ríša)

Doma mi říkají Ríša. Stále se cítím jako kluk, leč přibývá důkazů, že už jim nejsem.

Mám hodně rád hry. Deskové, karetní, slovní, sportovní… Mám také rád pohyb. Dobře se mi přemýšlí, když jdu, běžím nebo šlapu na kole a udržuje mě to v kondici. Potřebuji mít dost sil na své 3 děti a kdyby byl nějaký náročný zásah v práci. Živím se jako hasič.

Nejraději trávím čas na chatě. Baví mě chodit do lesa na dřevo, ke studánce pro vodu a večer se koupat v rybníce. Vše je zdarma jen za trochu poctivého úsilí a to mi dělá radost.

Martina Turečková, roz. Kamenská

Jsou mi sympatická hesla: “Cestu buďto najdu nebo udělám” a “V jednoduchosti je krása”.

Narodila jsem se v Brně a vychovaly mě “kodovky” – Knihy odvahy a dobrodružství, KOD. Za jejich čtení pod peřinou s baterkou v ruce jsem opakovaně dostávala zaracha. Život mi změnila chemikářka Růžena – od 6. třídy nás na školní výlety brávala na přechody českých pohoří. V osmičce jsme na kolech jeli do kempu do Jedovnic, a ona, těsně před důchodem, nám dělala doprovodné vozidlo svým Trabantem. Na gymnáziu jsem začala zpívat ve sboru. Mezi studia na VŠ (Muzeologická biologie) jsem si vsunula druhou maturitu – Výtvarné zpracování kovů, obor umělecký kovář. V roce 1999 jsem se stala elévem Prázdninové školy Lipnice, v roce 2005 jejím instruktorem měsíčním autorským kurzem “Buen Camino” – novým formátem skupinové pouti, ne křesťanské a ne bez křesťanů.  Na kurzu PŠL Život je gotickej pes v roce 2003-4 jsme se seznámili s mým mužem Alešem a máme dvě dcery Ladu (2008) a Inu (2010). Jako “Rod od soutoku” jsme se stali součástí Ligy lesní moudrosti. Žijeme v Ivančicích. Zde jsem v roce 2009  spoluvysadila Stromokruh Evropy a v roce 2010 spoluzaložila lesní školku “Za humny”, kterou dodnes držím jako celek, a dva dny v týdnu jsem přímo k dispozici dětem jako průvodce. Kovářskému řemeslu se věnuji jako potulná kováŕka – se svojí šlapací polní výhní můžu kovat na palouce v lese, na říčním ostrůvku i v moři. Realizuji výtvarná díla přímo v terénu či kryju záda těm, kteří si toto řemeslo chtějí zkusit. Do života mi nedávno staronově vstoupilo i mé diplomové řemeslo – pro ChKO Pálava jsem pro nově budovanou expozici “House of Nature” v Dolních Věstonicích odlívala asi 50 květin do čiré polyesterové pryskyřice. Miluju pomalý čas táboření, toulání se po horách, přírodní sporty ( horské kolo, snowboard, běžky), jógu, hraní na cello a dělení se o dobrý věci.

“Přijeď. Jsi člověk jako každý jiný, vyjímečný. Ukážeme Ti jedno místo, o které se budeš moct vždycky opřít.”

Pavlína Zimmermannová

Josef Marada

Olga Šnuderl (Oli)

Jitka Novotná

Michael Krejčí

Jsem rodilý Ostravák studující Rekreologii v Olomouci. Celý život působím ve skautu, kde jsem si vytvořil silný vztah k přírodě. 
Nejraději mám vysokohorskou turistiku a divočinu. Baví mě, když se pohybuji někde, kde jsou co nejmenší známky lidské přítomnosti. 
Když zrovna někde nechodím na horách, tak se věnuji hudbě, hraním na kytaru nebo jiné nástroje a tvorbou vlastní hudby.

Přivydělávám si brigádou v Hudy sportu Olomouc, kde mám možnost lidem nadšeným do turistiky, lezení apod. poradit s vybavením a pobavit se o jejich cestách, což je docela „dream job“. Druhým přivýdělkem ke škole je moje lektorování ve firmě Tokaheya s. r. o., kde dělám všechno možné od teambuildingů přes workshopy až po školy přírodě.

Jsem toho názoru, že výchova a pobyt v přírodě je zásadní pro zdravý rozvoj člověka v jakémkoliv věku a pozitivně působí na hromadu faktorů jako třeba wellbeing až po fyzickou i psychickou odolnost, dává mi proto smysl se podílet na projektech, které tomu napomáhají.