„Věk v zimě fakt nehraje roli. Rozhodující je schopnost se o sebe postarat.“

Závěr rozhovoru s Charliem, jedním ze šéfů kurzu Winter Challenge. Jestli jste minuli jeho první část, najdete ji zde.

Proč jedete zrovna do Rychlebských hor?

Rychlebské hory jsou v zimě nejméně turisticky exponovanou oblastí. A zimní kurzy PŠL tam mají svou tradici. Známe to tam.

Jací lidé na kurz jezdí? 

To je různé. Většinou mají už nějakou zkušenost z pohybu v přírodě  v létě a chtějí to zkusit i v zimě. Holky i kluci. Nyní máme na kurz šest kluků a pět holek.

Kdo byl na kurzu nejmladší a jak to zvládnul?

Bylo mu patnáct a úplně v pohodě. Tady nejde o věk, ale o schopnost postarat se sám o sebe i při diskomfortu. Přesvědčení nevzdát to, zatnout zuby. Věk nehraje roli.

 

 

foto: Kamil Hromádka

 

 

Co většinou účastníky překvapí, když přijedou?

Že si to chceme užít. Není to kurz přežití! Že se můžeme vážně dobře najíst. Na kurzu chutnají věci mnohem víc a líp, než doma v kuchyni.

Co poradíte těm, kdo nemají dostatečné vybavení?

Hlavně o tom komunikovat. Spousta věcí se dá sehnat a zajistit. Spacáky se dají vzít dva, aby byly teplé, stan se půjčí. Je nutné mít vlastně jen dobré boty a bundu a kalhoty. Vše ostatní umíme zajistit.

Jaký je tvůj nejkrásnější zážitek ze zimních kurzů?

Asi chůze po jiskřícím firnu na hřebenu Kralického Sněžníku. Vysekávání kuchyně do svahu nad stanem a příprava všech sněhových poliček na věci. Pohled na dvanáct zimou červených, ale šťastných tváří, které stojí u ohně a mluví o tom, co o sobě poznali.

S čím se lidi vrací domů z kurzů Winter Challenge?
Se spoustou špinavého a smradlavého oblečení. Pot a kouř udělá svoje. A s vědomím, že zvládli něco, za co na sebe mohou být hrdí. Taky s posilňující zpětnou vazbou od kamarádů a rozhodně se zkušeností, kterou si chtějí zopakovat!